Výklad zadávacích podmínek ve prospěch hospodářské soutěže

V praxi se nicméně setkáváme se situacemi, kdy zadavatel této své povinnosti nedostojí zcela a zadávací podmínky nestanoví jednoznačně. 

Následující řádky se budou věnovat tomu, jak postupovat právě v situaci, kdy znění zadávací podmínky připouští více možných výkladů.

V situaci, kdy je výklad zadávací podmínky objektivně sporný, musí být upřednostněn takový výklad, který je ve prospěch hospodářské soutěže, resp. uchazečů o veřejnou zakázku, a tedy zadávací podmínku chápe méně přísně. 

Nejasnosti v zadávacích podmínkách totiž nemohou být přičítány k tíži dodavatelů. Takovýto postup je ovšem možný pouze tehdy, pokud stanovenou zadávací podmínku nelze považovat za jasnou či jednoznačnou, a současně pokud oba možné výklady jsou konkurenční a rovnocenné a odpovídají smyslu a účelu zadávací podmínky. 

Neznamená to tedy, že vždy, když zadavatel či dodavatelé vykládají zadávací podmínku odlišně, je třeba automaticky použít výklad příznivější pro dodavatele. 

Primárním vodítkem při výkladu zadávací dokumentace totiž stále zůstává jazykový a logický význam dané formulace a smysl a účel nastaveného požadavku, od něhož nemůže být odhlédnuto. 

To konstatoval např. předseda Úřadu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. R0011/2025/VZ či Krajský soud v Brně v rozsudku č. j. 31 Af 12/2022‑114 ze dne 26. 3. 2024.

Platí tedy, že jak zadavatel při výkladu zadávacích podmínek a jejich následné aplikaci, tak i dodavatelé při sestavení nabídek jsou vázáni takovým výkladem zadávací podmínky, který logicky a objektivně vyplývá z jejího smyslu a účelu. 

Předně je tedy třeba vždy zvážit, zda bylo v možnostech uchazečů o veřejnou zakázku porozumět příslušné zadávací podmínce tak, aby její význam co nejvíce odpovídal smyslu a účelu zadávacího řízení, a zda to na ně nekladlo nepřiměřené požadavky. 

Platí přitom, že hodnocení, zda byly zadávací podmínky stanoveny určitě a jednoznačně, by se mělo provádět z pohledu dodavatele jednajícího s obvyklými znalostmi a péčí a s přihlédnutím k podmínkám na trhu, do nějž předmět veřejné zakázky svým věcným vymezením a rozsahem spadá. 

Nelze tedy přijmout závěr o neurčitosti či nejasnosti zadávacích podmínek pouze na základě toho, že si je některý z dodavatelů vyložil nesprávně, neboť nedisponoval obvyklými znalostmi či nevynaložil obvyklou péči při jejich studiu.

Je ovšem třeba doplnit, že i výklad ve prospěch hospodářské soutěže, resp. dodavatele, má určité hranice. 

Prostřednictvím jeho aplikace není žádoucí dospět k úplnému vyprázdnění zadávací podmínky (byť i takový následek je možný, pokud nelze zadávací podmínku za použití výkladových pravidel interpretovat jinak). I při použití tohoto druhu výkladu je tak nutno přihlížet k tomu, jak spornou zadávací podmínku vykládá běžný odborně vybavený dodavatel, čeho chtěl z pohledu dodavatelů zadavatel touto podmínkou docílit, zda je výklad přiměřený s ohledem na ostatní poměry veřejné zakázky a zda je sporná zadávací podmínka vůbec transparentní. 

Tímto způsobem nastavil výklad ve prospěch hospodářské soutěže meze předseda Úřadu v rozhodnutí sp. zn. R0106/2024/VZ. Následně v rozhodnutí sp. zn. R0144/2024/VZ předseda Úřadu doplnil, že výklad ve prospěch hospodářské soutěže nelze automaticky aplikovat na hodnoticí kritéria. 

Z této perspektivy je žádoucí vykládat podmínky účasti, neboť na jejich splnění závisí šíře okruhu možných dodavatelů. 

Nicméně účelem hodnoticího kritéria je objektivně hodnotit nabídky dodavatelů, kteří již do zadávacího řízení vstoupili. 

Proto se zde argument rozšíření hospodářské soutěže neuplatní automaticky; jeho uplatnění musí být odůvodněno konkrétními poměry věci.

Situacemi, zda zadavatel stanovil zadávací podmínky jednoznačně, resp. zda neumožňovaly vícero rovnocenných výkladů, a zda tedy nebylo namístě použít výklad ve prospěch hospodářské soutěže, se ve své rozhodovací praxi Úřad zabýval již opakovaně. 

V tomto kontextu lze upozornit např. na následující rozhodnutí vydané Úřadem pod sp. zn. S0236/2025/VZ a potvrzeném v rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. R0077/2025/VZ či rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0239/2023/VZ potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. R0083/2023/VZ a též rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0007/2024/VZ potvrzené předsedou Úřadu v rozhodnutí sp. zn. R0045/2024/VZ.

Jak též Úřad dovodil ve své rozhodovací praxi, v případě nastavení zadávací podmínky obecně, mírně a bez bližší konkretizace je třeba v případě pochybností vykládat použitý neurčitý pojem ve prospěch dodavatele, vyloží-li ten danou zadávací podmínku způsobem, který je pod její obsah logicky podřaditelný. 

V rozhodnutí Úřadu sp. zn. S0855/2023/VZ potvrzeném v rozhodnutí předsedy sp. zn. R0053/2024/VZ šlo konkrétně o pojem „základní znalost“ použitý v rámci požadavků na kvalifikaci dodavatele. 

Úřad konstatoval, že zadavatel byl prakticky povinen akceptovat k prokázání takového kvalifikačního požadavku všechny možnosti, které se pod něj dají logicky podřadit, neboť nastavení zadávacích podmínek jde k tíži zadavatele. 

Naopak by nepřicházelo v úvahu, pokud by zadavatel přistoupil k dodatečnému zpřísnění kvalifikačního požadavku až ve fázi posouzení kvalifikace, a to s ohledem na právní jistotu účastníků zadávacího řízení.

Zadavatelům lze tedy doporučit, aby ve fázi přípravy zadávacího řízení věnovali zvláštní pozornost pečlivému nastavení zadávacích podmínek a minimalizovali tak situaci, že některé zadávací podmínky budou stanoveny nejednoznačně, resp. budou objektivně umožňovat vícero výkladů. 

V takové situaci se totiž může stát, že zadavatel bude muset akceptovat např. i takové uchazeče, resp. kvalifikační doklady, které prokazují kvalifikaci dodavatele na nižší či obecnější úrovni, než původně zadavatel pro účely veřejné zakázky zamýšlel.

V příštím příspěvku se společně podíváme na aspekty související se změnami a vysvětlením zadávacích podmínek.