Právo či povinnost zadavatele prominout zmeškání lhůty stanovené dle § 46

Tentokrát se zaměříme na další v praxi poměrně rezonující téma, a to na správné použití § 46 odst. 1 ZZVZ zadavatelem. Cit. ustanovení jednoduše řečeno stanoví možnost zadavatele požádat účastníka zadávacího řízení o objasnění nebo doplnění údajů (dokladů, vzorků nebo modelů), a to i opakovaně, přičemž platí, že zadavatel může lhůtu stanovenou k poskytnutí požadovaných údajů (dokladů…) prodloužit nebo i prominout její zmeškání. Hned na úvod je ovšem třeba upozornit, že při použití tohoto ustanovení je zadavatel kromě jiných ustanovení ZZVZ limitován základními zásadami zadávacího řízení. My se na následujících řádcích budeme podrobněji věnovat tomu, jak se má zachovat zadavatel v situaci, kdy ze strany účastníka řízení dojde ke zmeškání lhůty stanovené mu podle § 46 odst. 1 ZZVZ, konkrétně zda může zadavatel účastníka řízení automaticky vyloučit z účasti, anebo se může právo zadavatele prominout účastníku řízení zmeškání takto stanovené lhůty za určitých podmínek změnit v povinnost. Právě tímto tématem se zabýval ÚOHS v rozhodnutích S0556/2023/VZ a R0166/2023/VZ.

V šetřeném případě zadavatel identifikoval v nabídce účastníka zadávacího řízení nejasnosti týkající se hodnocených údajů a údajů, jimiž byla prokazována kvalifikace. Rozhodl se tedy aktivovat postup dle § 46 odst. 1 ZZVZ a požádal tohoto účastníka o doložení určitých dokladů a objasnění některých údajů z nabídky, k čemuž mu stanovil lhůtu 6 dnů ode dne doučení žádosti. Následné žádosti účastníka o prodloužení takto stanovené lhůty zadavatel nevyhověl.

Doplnění a objasnění nabídky bylo zadavateli doručeno těsně před půlnocí posledního dne lhůty, ovšem jen s některými přílohami, přičemž zbylé přílohy dokládající požadované skutečnosti byly zadavateli doručeny až cca hodinu po půlnoci, tj. po skončení stanovené lhůty. Zadavatel následně přistoupil k vyloučení tohoto účastníka ze zadávacího řízení s odkazem na § 48 odst. 2 písm. b) ZZVZ, což odůvodnil tím, že tento účastník nedoložil doklady požadované zadavatelem ve lhůtě stanovené v žádosti dle § 46 odst. 1 ZZVZ.

ÚOHS nicméně dospěl k závěru, že s ohledem na zásadu přiměřenosti, která se promítá do všech postupů zadavatele, byl zadavatel povinen se zabývat i přílohami doručenými po půlnoci posledního dne lhůty, a že vyloučení účastníka z výše uvedeného důvodu bylo nezákonné. Zajímá Vás, jak ÚOHS k takovémuto závěru dospěl?

Nejprve se ÚOHS zaměřil na posouzení délky lhůty poskytnuté účastníku řízení k objasnění a doplnění nabídky. Dospěl přitom k závěru, že jakkoli nebyla v kontextu šetřené věci lhůta v délce 6 dní sama o sobě přímo excesivní, tj. nepřiměřeně krátká, nešlo odhlédnout od skutečnosti, že žádost zadavatele k doplnění a objasnění nabídky byla poměrně obsáhlá a rovněž, že zadavatel nevyhověl žádosti účastníka o prodloužení stanovené lhůty. Toto vše tedy bylo třeba vzít v úvahu. Dále ÚOHS zohlednil, že se ze strany účastníka jednalo o prodlení v délce cca pouhé 1 hodiny, a to navíc v noci (tj. mimo běžnou pracovní dobu), přičemž toto prodlení ani nemělo vliv na průběh zadávacího řízení, neboť zadavatel se s celým podáním účastníka seznámil stejně až ráno. Bez povšimnutí ÚOHS nenechal ani to, že vyloučením tohoto účastníka se zadavatel připravil o potenciálně ekonomicky nejvýhodnější nabídku. Všechny tyto skutečnosti tedy ÚOHS zohlednil a na jejich základě dospěl k závěru, že v šetřeném případě byl zadavatel povinen v souladu se zásadou přiměřenosti zmeškání lhůty stanovené účastníku zadávacího řízení prominout. Jinými slovy řečeno: právo zadavatele prominout zmeškání lhůty dle § 46 odst. 1 ZZVZ se vzhledem ke skutkovým okolnostem případu a působení zásady přiměřenosti změnilo v povinnost. Takto nastíněný postup by nebyl v rozporu se zásadami rovného zacházení a zákazu diskriminace. K porušení těchto zásad by došlo teprve až tehdy, pokud by jiný účastník zadávacího řízení rovněž nedodržel lhůtu stanovenou ve výzvě zadavatele dle § 46 odst. 1 ZZVZ, avšak zadavatel by mu její zmeškání za obdobných skutkových okolností neprominul.

ÚOHS tedy konstatoval, že vyloučení účastníka zadávacího řízení z výše uvedeného důvodu bylo nezákonné, neboť zvolený důvod jeho vyloučení neodpovídal skutkovému stavu věci. Zadavatel byl povinen se zabývat všemi přílohami podání účastníka, i těmi doručenými cca 1 hodinu po lhůtě, což však neučinil. Teprve pokud by zadavatel po provedeném posouzení všech obdržených příloh, i těch doručených hodinu po konci lhůty, dospěl k závěru, že tento účastník nesplnil závazné zadávací podmínky, mohl přistoupit k jeho vyloučení z účasti, to ovšem jedině s odkazem na § 48 odst. 2 písm. a) ZZVZ, a nikoli z důvodu dle § 48 odst. 2 písm. b) ZZVZ.

Jaké hlavní poselství si tedy z výše uvedených rozhodnutí ÚOHS vzít?

Základní zásady stanovené v § 6 odst. 1 a 2 ZZVZ musejí být respektovány v rámci všech postupů zadavatele souvisejících se zadáváním veřejných zakázek. Role těchto zásad coby jakéhosi výkladového vodítka je stěžejní zejm. v situacích, kdy ZZVZ dává zadavateli určitou volnost v rozhodování o jeho postupu, resp. kdy ZZVZ nestanoví striktní povinnost, ale pouze možnost zadavatele jednat určitým způsobem. V mezích tohoto zákonem poskytnutého prostoru pro uvážení se potom musí zadavatel pohybovat tak, aby dostál právě smyslu a účelu zadávacích zásad. To je rovněž případ aplikace § 46 odst. 1 ZZVZ a na něj navazujících postupů zadavatele, mezi něž patří i možnost vyloučení účastníka ze zadávacího řízení z důvodu dle § 48 odst. 2 písm. b) ZZVZ. Při zvažování, zda zadavatel účastníku řízení promine zmeškání lhůty k provedení úkonů stanovené postupem dle § 46 odst. 1 ZZVZ, měl být tedy zadavatel veden zejm. základními zásadami zadávání, jejichž zohlednění vzhledem k okolnostem případu (a to zejm. zásady přiměřenosti) mělo vyústit v prominutí takto stanovené zmeškání lhůty. 

Tip na závěr: Pokud by Vás zajímala další rozhodnutí, v nichž se ÚOHS věnoval působení základních zásad zadávání veřejných zakázek při postupu dle § 46 odst.1 ZZVZ, můžeme Vás odkázat např. na rozhodnutí sp. zn. S0331/2022/VZ a sp. zn. R0024/2023/VZ, která se zaměřují na působení zásady rovného zacházení, či na rozhodnutí sp. zn. S0639/2022/VZ a sp. zn. R0043/2023/VZ nebo sp. zn. S0210/2023/VZ a sp. zn. R0085/2023/VZ.

Tým ÚOHS