Jak hájit svoje práva při soutěži o veřejnou zakázku I

Pro férovost soutěže je důležité, aby požadavky zadavatelů vycházely z jejich objektivních potřeb a současně aby umožňovaly co nejširší soutěž. Stejně tak i následné kroky vedoucí k výběru dodavatele a uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky či další kroky při zadávání, potažmo i kroky zadavatele po uzavření smlouvy, musí dostát všem zákonným pravidlům, která jsou mnohdy protkána povinnostmi v podobě základních zásad (tj. bez konkrétní definice). Není to vždy jednoduchá disciplína, všechny dané aspekty vybalancovat. Mohou tak nastat situace, kdy se představa a jednání zadavatele dostanou do rozporu s vnímáním férovosti soutěže ze strany dodavatelů. Důvody, proč se tak stane mohou být různé, ať již neznalost či nešikovnost na straně zadavatele, někdy se však může jednat i úmysl.

V minulém příspěvku jsme avizovali, že poskytneme informace, jak zvládnout setkání s Úřadem tváří v tvář. Než tak učiníme, je vhodné zmínit, že jak pro zadavatele, tak dodavatele, je optimální (a dokonce i nejrychlejší cestou), když se s Úřadem ve věci přezkoumání konkrétní veřejné zakázky vůbec nesetkají. ÚOHS, jakožto dozorový orgán, je třeba vnímat jako instituci, která by měla do sporu mezi zadavatelem a dodavatelem vstoupit až v situaci, když se těmto stranám nepodaří nalézt smírné řešení. Důležité pro praxi je, aby se strany (zadavatelé – dodavatelé) navzájem vnímaly a měly snahu vlastními silami nastavit vhodné a férové soutěžní prostředí. Až když tyto mechanismy se ukáží jako nedostačující, je na místě obrátit se na nestranný třetí subjekt.

Cílem tohoto a navazujícího příspěvku je poskytnout dodavatelům základní přehled možností, jak hájit svoje práva na transparentní soutěž za férových a nediskriminačních podmínek a současně navést i zadavatele, jak k některým situacím přistoupit. Primárně by spory mezi zadavateli a dodavateli měly být urovnány přímo mezi těmito stranami. Důležitá je však na obou stranách ochota vnímat „co říká druhá strana“ a případně tomu uzpůsobit své další kroky a jednání.

V rámci tohoto příspěvku se nejprve podíváme na možnosti uplatnění práv u zadavatele, jakožto cestu možného nalezení řešení přímo mezi dodavatelem a zadavatelem. Níže uvádíme přehled jednotlivých institutů, které lze u zadavatele uplatnit.

• Vysvětlení zadávací dokumentace

V případě, kdy se dodavatel domnívá, že zadavatel stanovil požadavky na předmět plnění nebo jiné požadavky týkající se soutěže o veřejnou zakázku nejasně či zde absentují nějaké důležité informace nebo má dodavatel dokonce pocit, že nastavený způsob požadavků je ne zcela obvyklý či dokonce hraničící s nezákonností, je možno využít speciálního institutu, který ani zákonem označován jako ochranný prvek v boji proti nezákonnosti postupu zadavatele, ale jeho primární úlohou je vysvětlit stanovené zadávací podmínky, popř. je možno je následně i za dodržení zákonných pravidel změnit. Daný institut se nazývá vysvětlení zadávací dokumentace. Dodavatelům tak svědčí právo podávat žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace, přičemž při splnění zákonných požadavků mají zadavatelé povinnost na podanou žádost reagovat. Současně však zákon zadavateli nebrání, aby to byl sám zadavatel, který z vlastní iniciativy poskytne vysvětlení zadávací dokumentace, považuje-li to za vhodné (např. je to sám zadavatel, který objeví chybu v zadávacích podmínkách či zjistí, že je možno lépe nastavit soutěžní podmínky).

Dodavatelé mohou prostřednictvím žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace zadavatele ve lhůtách dle § 98 ZZVZ požádat o vysvětlení konkrétních požadavků a nechat si tak vysvětlit znění zadávacích podmínek či získat jejich doplnění nebo úpravu. Součástí žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace může být i pohled dodavatele na danou zadávací podmínku, resp. úvaha o tom, jak danou podmínku chápe dodavatel a v čem spatřuje např. její případnou nevhodnost, nebo jaké informace ve vztahu k zadávané veřejné zakázce absentují.

Bližší informace o vysvětlení zadávací dokumentace jsou uvedeny v § 98 a násl. ZZVZ. Tato pravidla platí pro veřejné zakázky, které jsou zadávány v režimu zákona. Pokud však zadavatel zadává veřejnou zakázku malého rozsahu, jeví se jako optimální, aby obdobnou možnost připustil i při takovémto postupu. Nezřídka se stává, že zadavatel poté, co žádost o vysvětlení zadávací dokumentace obdrží, přistoupí k úpravě či změně zadávacích podmínek. Jedná se mnohdy o nejrychlejší způsob toho, jak lze dosáhnout úprav v soutěži o veřejnou zakázku a může tak být dosaženo z pohledu obou stran (jak zadavatele, tak dodavatelů) win-win řešení.

• Námitky

Prostřednictvím námitek mohou dodavatelé brojit proti postupu zadavatele, pokud se domnívají, že jim daným postupem hrozí nebo vznikla újma. Konkrétní podmínky pro podání námitek upravuje § 241 ZZVZ, který současně stanoví i úkony, proti kterým lze námitkami brojit. Současně dané ustanovení upravuje, že námitky nelze podat mj. proti veřejným zakázkám malého rozsahu. To však nevylučuje, aby zadavatelé i při zadávání veřejných zakázek malého rozsahu postupovali obdobně. V případě, že je dodavatelé obdobným způsobem upozorní na nezákonnost v postupu je na místě nebrat tuto skutečnost na lehkou váhu. Je vhodné se s podanými „námitkami“ seznámit a případně zvážit, zda např. na uvedených pochybnostech dodavatele „něco není“ a případně tomu uzpůsobit další postup.

Na rozdíl od žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace mohou být námitky při splnění zákonných podmínek uplatněny mj. v průběhu celého zadávacího řízení, nikoliv pouze ve fázi před podáním nabídek. Z pohledu dodavatelů je však důležité dodržet pravidlo včasnosti podání námitek (viz § 242 ZZVZ). Institut námitek je spjat s povinností zadavatele v zákonem stanovených lhůtách na tyto námitky reagovat (k tomu srov. § 245 ZZVZ). Z pohledu dodavatelů, pokud chtějí hájit svá případná práva u ÚOHS je podání námitek důležitým krokem, jelikož ať již se rozhodnou pro podání podnětu či podání návrhu, jsou dodavatelé povinni před oslovením ÚOHS vždy nejprve se svými pochybnostmi o zákonnosti postupu zadavatele podat námitky zadavateli, pakliže jim v dané situaci tohle právo svědčí. 

Pro zadavatele je zase naopak důležité nerezignovat na zodpovědné rozhodování o podaných námitkách, jelikož nevyřízení námitek v souladu se zákonem (tj. včas a srozumitelně se vyjádřit ke všem namítaným skutečnostem) je klasifikováno jako přestupek, za který je možno uložit pokutu, a v případě řízení o návrhu je zadavateli ukládáno nápravné opatření. Nápravné opatření je voleno v návaznosti na to, zda zadavatel o námitkách nerozhodl včas či vůbec, v takovém případě je plně vyhověno návrhu navrhovatele z hlediska ukládaného nápravného opatření (viz § 263 odst. 6 ZZVZ), pokud o námitkách zadavatel rozhodl včas, avšak nikoliv v celém rozsahu nebo nesrozumitelně, je ukládáno nápravné opatření spočívající ve zrušení rozhodnutí o námitkách. V takovém případě je zadavatel povinen o námitkách opětovně rozhodnout (viz § 263 odst. 5 ZZVZ). Bezesporu tedy platí, že investovat čas do rozhodování o námitkách a srozumitelně dodavateli (stěžovateli) vysvětlit, jaký má zadavatel pohled na věc, zejména pokud s námitkou stěžovatele nesouhlasí, se vyplatí. A to nejen v souvislosti s tím, že zadavateli nehrozí sankce či nápravné opatření ze strany ÚOHS, ale odpovědným přístupem k vypořádání námitek (typicky s předcházející odpovědnou přípravou zadávacího postupu), může zadavatel dostatečně dodavatele přesvědčit o zákonnosti svého počíná a zamezit tak řešení sporu před ÚOHS. 

Příště Vám, milé zakázkářky a milí zakázkáři, představíme avizované možnosti nejen obrany proti nezákonnému postupu zadavatele u ÚOHS .

Tým ÚOHS